Aneb menopauza je jen pro staré…
Pojďme začít s trochou upřímnosti. Zavřete oči a představte si první obraz, který vám přijde, když se řekne žena v přechodu. Jak vypadá? Kolik jí je? Je jí 35 nebo 60? Připadá vám otázka, zda je jí 35 absurdní? Jestli ano, bude vás zajímat tenhle článek…
“Proč se chcete připravit na něco, co se vás ještě léta netýká? Proč si chcete zbytečně v hlavě dělat představu něčeho, co je tak vzdálené, tím si to jen přivoláváte?”
Tak tohle mi řekl jeden poměrně známý bylinář, když jsem se ho ptala na podporu žen v přechodu. Bylo mi 49 a třičtvrtě a nemenstruovala jsem už přes dva roky. Na mojí otázku se nezačal ptát, kolik mi je a jaké mám zkušenosti a proč se o byliny pro ženy v přechodu zajímám. Prostě rovnou vypálil svůj názor, aniž by věděl cokoliv o mně a mém životě. A z jeho odpovědi mohu soudit, že neví nic ani o přechodu.
S takovou reakcí se můžete setkat dost často. Od známých, rodiny, ale bohužel i od lékařů. Své by o tom mohla vyprávět i jedna oblíbená písničkářka, která poté, co na facebook publikovala vlastní zpověď o tom, že se jí zvětšilo břicho ne proto, že je těhotná, ale proto, že je v přechodu, obdržela řadu dotazů, jestli to ve svém věku s tím přechodem nepřehání a jeden z nich zněl jako titulek našeho článku. “Hele, nejsi na to moc mladá?”
Tak pojďme udělat jasno v tom, kdy jsme na přechod moc mladé a kdy je to tak akorát.
Nejdříve je potřeba vědět, že menopauze není stav a ani proces. I my v našich rozhovorech používáme pro zkrácení a zjednodušení pojem menopauze obecně. Ale ve skutečnosti je menopauza jeden moment v životě, který označuje dobu, kdy došlo k ukončení opakování menstruačního cyklu. Dá se odhadnout jen zpětně a počítá, že k menopauze došlo, když po dobu 1 roku, tedy 12 měsíců nedošlo ani jednou k menstruaci. Takže k menopauze nedošlo, pokud během 12 měsíců došlo třeba jen jednou či dvakrát na menstruaci. Přechod, jak se říká celému procesu česky, probíhá v několik fázích. A celý proces může trvat až 10 let.
1. Premenopauza
Začíná klesat produkce hormonů, vaječníky zpomalují činnost. Menstruační cyklus probíhá, ale mohou se začít vyskytovat nepravidelnosti či jiné poruchy menstruačního cyklu. Průměrně premenopauza probíhá někde mezi 40. a 50. rokem života, ale může začít také mnohem dříve. Opět v průměru začíná 4 roky před poslední menstruací, ale může začít už zmíněných 10 let před. Už začínáte chápat, proč věk 35 let není absurdní? Pokud je vám kolem 40 a už několikrát jste běžela do lékárny pro těhotenský test, který byl vždy negativní, jste asi doma… Nicméně, děláte dobře, že pokaždé běžíte pro test. Otěhotnět totiž můžete po celou dobu přechodu.
2. Perimenopauza
Pozorujete výrazné nepravidelnosti cyklu. Můžou se objevovat dlouhé pauzy mezi krvácením, které jsou následované naopak menstruací po 2 týdnech, dlouhé silné krvácení (u mně to bylo například dvakrát po sobě krvácení v délce 4 a 6 týdnů), naopak jen pouhé krátké či špinění. Prostě to vynechává a blbne. Blbnout začínají i další věci. Je ti teplo, děvenko? Perimenopauza je pro ženy jedním z nejnáročnějších a nejkritičtějších období v životě. Celý náš seriál se nejvíce zabývá tím, co se nám děje v perimenopauze, protože právě ta je oním přechodem – transformací vašeho života. Na ty příznaky se ještě dále v článku podíváme. Vzhledem k tomu, že mezi premenopauzou a perimenopauzou není žádný jasný předěl a u každé ženy probíhá přechod úplně individuálně, nemusíme se nijak trápit tím, zda jsme v pre či v peri. Dokud nějak menstruujeme, i když třeba jen jednou za rok, prostě jsme ještě neprošly menopauzou a ještě nějakou dobu bude trvat vše, co nám toto období přináší náročného i dobrého. Celkem tyto dvě fáze dohromady mohou trvat až oněch zmíněných 10 let.
3. Menopauza
Proběhne průměrně v 51 letech. Ale pokud je vám 51 a ještě nic, nemusíte okamžitě běžet na gynekologii. Víte, jak se počítá průměr, že? Ve skutečnosti v aritmetickém průměru je málokdo. Menopauza u vás může nastat dříve nebo později. Vaše tělo ví nejlépe, co má dělat.
4. Postmenopauza
Začíná menopauzou, tedy 1 rok po poslední menstruaci. Vaše tělo se postupně přizpůsobuje nové hormonální rovnováze. Klimakterické potíže vás mohou ještě nějakou chvíli provázet. Konec postmenopauzy – tedy kompletní vymizení všech příznaků se liší u každé ženy a je velice subjektivní.
Co nás vlastně během toho přechodu všechno může čekat?
Všichni jsme slyšeli o návalech a podrážděnosti. No, upřímně řečeno, chtěla bych vidět někoho, kdo má každých 30 minut pocit, že se za dvě vteřiny upeče, leje z něj pot, je mu tak zle, že by nejraději vyskočil z kůže, poslední týden téměř nespal a není podrážděný! Ale návaly nejsou jediný příznak. Nejdříve chci ale říct, že příznaky jsou zcela individuální. Každá žena prožívá přechod jinak a jsou ženy, které necítí nic zvláštního a naopak jsou ženy, kterým příznaky přechodu téměř znemožňují normální život. A proto hned teď chci, aby všechny čtenářky věděly, že říci si o pomoc je správné, důležité a dobré.
Někde se uvádí, že příznaků, spojených s přechodem je až přes 60, a jednou jsem dokonce četla přes 100. Všechny je tady vypisovat nebudeme. Ty nejčastější jsou návaly horka, noční pocení, nespavost, změny váhy. Můžete se setkat také se změnami nálady, potížemi se soustředěním, bolestmi hlavy, suchostí kůže a sliznic, bolestivostí kloubů a svalů, změnami v sexuální touze, padáním vlasů, častějšími záněty močových cest a únikem moči.
Co by vás asi nenapadlo, že může být spojené s přechodem jsou zvláštní příznaky jako potíže s dýcháním, zažíváním a trávením, syndrom pálení úst, tinnitus (pískání v uchu), svědivá kůže, pocit, jako vámi probíhal elektrický proud, hormonální akné, suché oči, srdeční palpitace, změny v tělesném pachu.
Je to hrůza? Neděste se. Opravdu je to individuální a se vším se dá něco dělat. Jmenuji zde co největší šíři příznaků, abyste věděly, s čím vším si můžete nechat pomoci. ŘAdu příznaků totiž ženy odmávnou s větou: “nojo, už jsem stará.” Ale ony buď nesouvisí se stářím, nebo se s nimi dá něco dělat.
Kdy to opravdu řešit?
Přechod může přinést i některé závažnější potíže. Chci o nich promluvit, aby co nejvíce žen vědělo, že si má nechat pomoci. Jeden okruh jsou nemoci těla, které více ohrožují ženy v přechodu a po něm. Je to zejména rakovina prsu a děložního čípku. Dávejte na sebe pozor, řešte jakékoliv zvláštnosti včas.
Druhý okruh jsou nemoci duše. Přechod vám může přinést úzkosti, pocity smutku a depresi. Ženy jsou podle průzkumů asi dvakrát náchylnější k depresi obecně. Depresí v menopauze však trpí až 40 % žen. To je alarmující číslo. Deprese je přitom ve společnosti stále velké tabu. Sice menší, než přechod, ale stále velké. Přes to, jak se na depresi dívá společnost, deprese není smutek. Není to ani lenost, rezignace či neschopnost. Nedá se vyléčit prací, sportem, pobýváním s přáteli nebo dětmi. Nedá se vyléčit zamilovaností. Depresi si nemůžete vymluvit tím, že si budete pětadvacetkrát za minutu opakovat, že jiní lidé to mají horší a podívej se na Máňu, tak byla taky smutná a pak na to přestala myslet, ty se v tom moc hrabeš.
Jak jí poznáte? Přítomnost pocitu smutku u deprese někdy je a někdy není. Pokud prožíváte ztrátu zájmu nebo potěšení, nechuť k životu, slabost, únavu, pocity beznaděje a pesimismu, pocity viny nebo neschopnosti, může jít o depresi. Objevují se u ní i potíže se spánkem – buď nemůžete spát nebo naopak spíte neustále. Pro klinickou diagnózu musí přetrvávat příznaky déle než 2 týdny. Co s depresí? Pokud vám není dobře, nečekejte, až se to zlepší. Deprese není chřipka. Nepřejde sama od sebe. Ze zkušenosti mohu říci, že většina lidí s depresí svoje příznaky podceňuje, přehlíží nebo přisuzuje dočasné situaci. Trpí a čekají, že to přejde. Nepřejde. Neváhejte, běžte za psychiatry a najděte si psychoterapueta či psychoterapeutku. Nekoušou, většina z nich chce pomoci a pomůže. Léky už dávno nejsou návykové, rozhodně nemění vaší osobnost ani existenci a nemusíte je brát celý život. Vaší schopnost fungovat mění deprese a léky vám naopak vrátí sílu začít řešit ty problémy, které vám depresi způsobily. Antidepresiva velice často tzv. otevřou bránu k psychoterapii či jiné terapii, díky které vyřešíte svojí depresi. Vnitřně vás zpevní a dají vám sílu udělat první krok. V psychoterapii pak budete pracovat na tom, jak se z deprese dostat. Vznik deprese i úzkosti je komplexní. Samotný přechod za ně nemůže, ale hormonální i další změny v přechodu k nim silně přispívají.
Tloustnu!
No, já taky. Přibývání na váze v přechodu je docela zajímavý fenomén. Děje se to většině žen a zejména v oblasti pasu. Prostě se nám zvětší břicho. Částečně za to může zadržování vody a nafukování, spojené s horším trávením. A částečně prostě ukládání tuku. Víte, ono tělo je moc chytré. To jen naše hlava s ním věčně bojuje. V dnešní době se už hodně začíná mluvit o mechanismu vzniku ukládání tuku v přechodu. Je to asi takto. V přechodu jsme mimo jiné mnohem citlivější vůči stresu. Naše tělo vždy dává přednost přežití před všemi ostatními funkcemi. Když jsme ve stresu, tělo potřebuje určité hormony, které jej připravují na reakci útěk / boj /zamrznutí. Takže naše nadledviny prostě vyrábějí více tzv. stresových hormonů a už nemají prostor na výrobu materiálu pro estrogeny, které se už tolik netvoří ve vaječnících. A jaký jiný materiál může náš organismus použít pro výrobu estrogenů? Ano. Tuk. Ve chvíli, kdy jsem pochopila, jak krásné to vlastně je, jak je moje tělo inteligentní a jak se o mně stará, začala jsem ten svůj špek na břiše mít dokonce ráda! Vážně. Je to projev péče vašeho těla o vaše zdraví. My totiž estrogeny potřebujeme pro život a zdraví.
Pokud chcete nějak ovlivnit přibývání na váze, nedělejte to, co vám budou radit všichni trenéři, kteří o menopauze vůbec nic neví. Potažmo ani o ženách. Víte, že většina výzkumů se dělá na mužích…? Ehm… Co dělat? Méně jíst a více cvičit je v přechodu úplně kontraproduktivní. Uvedete tím tělo do stresu a výsledek máte popsaný výše. Prostě výsledkem je více tuku. Všichni specialisté, kteří se věnují wellbeingu žen ve středním věku se shodují na tomto: výrazně zvýšit příjem bílkovin, jíst dostatečně, cvičit na tvorbu svalové hmoty (posilování s váhou, málo opakování, ale větší závaží) a kardio v podobě chůze. Chůze je nejlepší cvičení pro ženy ve středním věku. Kašlete na jogurty se zrním ke snídani a saláty k večeři. Bílkoviny velikosti dlaně 3x denně. Dámy, je čas na dřevorubecké snídaně!
Chtěly jsme vás tímhle článkem vyděsit?
Rozhodně ne. Informovanost o přechodu je zoufale malá. Já se domnívám, že bychom měly mít informace a vědět, na co se můžeme připravit a co můžeme dělat v případě, že něco nepříjemného nastane.
Desítky let ženy trpí někdy extrémně náročnými příznaky přechodu v tichosti a ústraní. Už je toho dost. Pokud vám jakkoliv není dobře, vyhledejte pomoc. Jste důležité a máte právo cítit se dobře. A kdyby vás jeden lékař odbyl, jděte za jiným. Dožadujte se pomoci, hledejte lékaře, kteří vám budou naslouchat. A dejte zpětnou vazbu těm, kteří nenaslouchali, možná pomůžete dalším generacím žen v lepším dostupnosti péče.
A teď pojďme na závěr udělat seznam toho, co může pomoci.
Pro opravdu náročné příznaky, které vám znemožňují fungování je úplně v pořádku zvážit hormonální substituční terapii. Pokud nechcete hormony, máte i další možnosti. Je opravdu velký výběr bylinných přípravků speciálně pro klimakterium. Když začnete googlit, najdete jich velké množství s výborným složením i bez sóji, na kterou je někdo alergický. Pro zvládání stresu je výborná rozchodnice růžová. V7borný komplexní adaptogen pro ženy je ashwagandha. Můžete najít i speciální směsi adaptogennů nebo bylinných zlepšovačů nálady. No… TYHLE byliny v nich nenajdete…! Na hormonální rovnováhu jsou dobré pupalka, maca, jetel luční, drmek, ploštičník, yam a další. Na vyrovnání nálad je skvělý a jemný květ růže a to jakékoliv. I té, co máte na zahradě. Dále třezalka (pozor při užívání anitdepresiv a některých dalších léků se nesmí a může způsobit fotosenzitivitu), chmel, meduňka, dobromysl.
Ufff….
Vypadá to na pěknou jízdu, co? Ale jak říkám, osedlejte si bouři a budete to vy, kdo bude tu jízdu řídit. Ve chvíli, kdy se na té bouři naučíte jezdit, budete mít zase pocit, že řídíte celý svůj svět.